Poslední novela zákona o dluhopisech zakotvila do české právní úpravy mj. institut tzv. zajišťovacího agenta, tj. subjektu, který souhrnně zastupuje věřitele, resp. vlastníky emitovaných dluhopisů při zřízení a výkonu zajištění.

Jedná se o reakci na současnou praxi, kdy dosud byl obdobný subjekt sjednáván v emisních podmínkách, nicméně nebylo jasné, jestli je její zřízení v souladu s obecně závaznými právními předpisy. Na osobu zajišťovacího agenta nejsou kladeny žádné zvláštní požadavky a zákonodárce úpravu úmyslně předkládá jako minimalistickou a dispozitivní. Dá se předpokládat, že zajišťovacími agenty budou především banky. Nicméně tohoto nástroje lze flexibilně využít také v „soukromých“ emisích, kdy je okruh věřitelů úzký a nejsou zapojovány profesionální finanční instituce.

Institut agenta pro zajištění může výrazně zatraktivnit a rozšířit využití dluhopisových produktů, jelikož dosavadní nejistota a právní komplikace týkající se zajištění dluhopisy znevýhodňovala oproti běžnému úvěrování.

Navíc, pokud se tato úprava osvědčí, může tím být vytvořen precedens také pro odpovídající budoucí úpravu v oblasti tradičního úvěrování, což by zjednodušilo některé zbytečně komplikované právní konstrukce využívané za současné právní úpravy (a umožnilo větší kompatibilitu českých a zahraničních finančních dokumentů).